Tereza se začala scházet se svojí kamarádkou Věrkou v době, kdy bylo Terezce 12 let a Věrce bylo 23 let. Terezka si plnila školní docházku v základní škole praktické a speciální, její starší kamarádka Věrka byla studentkou VŠ. Schůzky v té době bývaly jedenkrát po dobu maximálně tří hodin. Terezka byla a stále je bystrá dívka, s výrazně vyvinutou verbální složkou komunikace, je velmi dobře vychovaná a má odhad a takt v různých situacích. Během společných aktivit s Věrkou mezi nimi vznikl přátelský vztah, který se neomezoval pouze na dobu danou pro Věrčinu dobrovolnickou aktivitu., ale Terezka a její rodiče se stali přáteli Věrky a jejího manžela. Dnes je Terce 19 let. Za dobu v programu Pět P s Věrkou navštívila mnoho výstav, zúčastnila se bezpočtu rozličných aktivit a seznámila se s křesťany v jednom zlínském kostele, který Věrka navštěvuje. Terka se s Věrčinou pomocí stala členkou ministrantského sboru a nyní plní velmi důležitou službu pro druhé i pro sebe, pravidelně navštěvuje bohoslužby a pomáhá při jejich průběhu jako ministrantka. Získala tak nové sociální kontakty, pocit sounáležitosti, vlastní důležitosti a prospěšnosti. Že Terčina služba není jen nějakou kratochvílí, ale má opravdu i praktický dopad se ukazuje každou neděli, kdy je skutečně prospěšná a nápomocná panu faráři. Terce se splnil i „ministrantský sen“, když mohla ministrovat při biskupském svěcení v Praze a pomáhat liturgii arcibiskupovi z holandského Utrechtu. Na začátku to vypadalo na studenskou dobrovolnickou aktivitu, ze kterého se však časem stalo přátelství, které propojilo Terezku nejen s Věrkou, ale i dalším sociálním okolím.
