Náš tým

Pracuje jako speciální pedagog a psycholog, má soukromou psychoterapeutickou praxi. Dále se podílí na vedení inkluzivního divadla ModroDiv.  Jak sama říká: "Ráda pracuji s expresivními technikami práce – práce s tělem, využívání dramatických, hudebních a literárních prostředků. Ve své práci se věnuji dětem, dospívajícím i dospělým. Důležitý je pro mě partnerský vztah a vzájemná důvěra.

Program Dvě D vnímám jako možnost podpory pro děti a dospívající, kteří hledají kontakt s vrstevníky, prožívají náročnou životní situaci a chtějí s někým sdílet svůj čas i myšlenky. V tomto přirozeném kontaktu mohou tito mladí lidé nacházet důvěru v sebe samých, radost z kontaktu s druhými a objevovat své schopnosti a dovednosti."

Kačka

S mou holčičkou - teď už slečnou - jsme se poprvé setkaly před lety o Vánocích, když jí bylo osm. Zpívala mi Vánoce na míru a já na ni nemohla přestat myslet. O pět let později jsem byla na praxi v její škole a tentokrát to nešlo jinak. Chytla mě za srdce a už se nepustila. ☺️ Moje cesta k Dvě D tedy vedla trochu odzadu, přes ni, pro ni, za ní.. 🙂

V programu jsme spolu skoro 3 roky. Nejradši společně venčíme a mazlíme všechny možné pejsky, chodíme na procházky, na zmrzku nebo na tvořící piknik do parku. ☺️

Dia

Do programu som sa zapojila, pretože vnímam dobrovoľníctvo ako príležitosť spoznávať nové veci a situácie, do ktorých by sa človek možno bežne nedostal. Je to pre mňa spôsob, ako zmysluplne tráviť čas a zároveň sa učiť – o druhých aj o sebe.

Najkrajší pocit je vedomie, že niekomu venujem svoj čas a pozornosť, a zároveň vidím, že nás to oboch obohacuje. Spoločne objavujeme svet z inej perspektívy a učíme sa pozerať na veci novými očami. Každé stretnutie mi pripomína, že aj malé momenty môžu mať veľký význam.

Andrea

Být dobrovolníkem vnímám jako jedno z nejlepších rozhodnutí ve svém životě. Hodně mě to naučilo o světě, těžkostech života, lidské psychice a zároveň o sobě samotné. Schůzky s dětmi mi vnesly do života radost, schopnost prožívat přítomné chvíle a hlavně fakt, že až tak nezáleží na tom, co člověk říká a jaký velkolepý plán nebo program připravuje, ale to jak se cítí a co při společných chvílích prožívá ☺️ Dobrovolníkem jsem už 14 let a významně to ovlivnilo moji životní dráhu, ve které už nechci hrát jen na čísla – s vystudovanými financemi a finanční kontrolou. Protože život je pestrý a dobrovolnictví mi to ukazuje každou další chvíli ☺️

Terka

Ve Dvě D se angažuji už pět let. Mohu tak smysluplně naplnit čas nejen sobe ale i někomu, kdo to potřebuje a ocení. Máme s mým "litlíkem" nespočet krásných společných zážitků a zkušeností, se kterými bych se v běžném životě nesetkala. 

Jana

Program Pět P, byl mou vůbec první zkušeností s dobrovolnictvím na vysoké škole.  Dal mi možnost zapojit se a získat nové zkušenosti pod vedením profesionálů a zároveň pomáhat tak, aby to mělo skutečně smysl. V současné době se v rámci programu věnuji organizačním záležitostem a propagaci, podílím se na společných akcích a přípravě supervizí.

Monča

Do programu Dvě D jsem se přihlásila v roce 2025. Moje děti už odrostly, ale potřeba být nablízku dítěti, povzbuzovat ho a věnovat mu svůj čas ve mně zůstala. I když pracuji jako vychovatelka a pracovnice v sociálních službách v Unii Kompas, z. s., cítila jsem, že chci udělat ještě něco navíc i mimo svou práci. Čas je to nejcennější, co můžeme druhému darovat. A já jsem se rozhodla věnovat část toho svého malé holčičce z dětského domova.

Verča

Do programu Dvě D jsem se přihlásila, protože je mi blízká práce s dětmi, a to zejména s těmi, které měly náročný životní start. Věřím totiž, že právě nelehké životní situace nám mohou pomoci lépe porozumět sobě samým, být vnímavější vůči druhým a více si vážit „obyčejných“ radostných okamžiků. Zkrátka, že i těžké chvíle mají svůj smysl.

V rámci programu trávím čas s chlapcem z dětského domova, který miluje jízdu trolejbusem, auta a deskové hry. Nejčastěji spolu vyrážíme do přírody, na hřiště nebo zůstáváme v domově, kde si povídáme o svých dnech a užíváme si společný čas.

Maruška

Dobrovolníkem jsem se stala proto, že jsem vděčná za to, co ke mně v životě přichází, a chci zase něco předávat dál. Jako jednu z nejcennějších věcí vnímám čas, který můžeme někomu věnovat, strávit jej společně. Díky tomu jsem poznala mého „litlíka“, usměvavou holčičku, která je spokojená s každým programem, který vymyslím, a nejspokojenější je, když jdeme vyvenčit pejska nebo navštívíme kočičí kavárnu.